V pondělí tu začala škola. Zapsali jsme se do intenzivního kurzu čínštiny. Výuka probíhá každý všední den od 9 do 12 hodin. Je jasný, že kurz nemůžeme dokončit. Stačí abysme poprvé zaspali a už se tam nejspíš neukážem. Vyučuje to paní učitelka Wu. Za 2 lekce (6 hodin výuky) jsme se naučili vyslovovat hlásky zh, ch, sh a hlavně hlásku re, kterou paní učitelka přirovnala ke zvuku vibrací mobilního telefonu Nokia 3510i.
V pondelí jsme hned po čínštině vyrazili do Hsinchu. Cílem naší cesty byl obchod s elektronikou Nova, kde jsem si chtěl koupit mobilní telefon. Šli jsme pěšky, protože jejich autobusům nevěříme. Cestou jsme narazili na supermarket RT Mart, který by se dal přirovnat k naší Hypernově. Spousta malých obchůdků a pak jeden velký se vším, hlavně potravinami. Nakoupili jsme spoustu čajů, ovoce a med pro nemocného Kejpu, který se výpravy neúčastnil. Trochu jsme se ztrapnili, když jsme nevěděli, že rohlíky si musíme nechat spočítat jinde než u pokladny. Posilněni pečivem a mléčným čajem jsme vyrazili dál. Na mapě to vypadalo na celodenní výlet, ale za chvíli jsme byli na místě. V Nově je plno malých obchůdků s elektronikou. Dostatečně levnej mobil jsem tam nenašel (vzhledem k tomu, že jsem zatim nedostal stípko a nemam žádný peníze), tak jsem si koupil za 240 yuanů redukci s transformátorem 110/220V a budu používat svoje starý pádlo. Už nás začali bolet nohy, tak jsme cestou zpátky nasedli na bus číslo 1. Řidič mě plynulou čínštinou ujišťoval, že nás stoprocentně veme tam, kam potřebujem. Chvílema se to tak nezdálo, ale po prokličkování celého města nás opravdu vyhodil u vlakáče, odkud nám jezdí bus do Chung Hua University. Pěšky by to bylo možná stejně rychlý. V buse do Chung Hua jsme se vyznamenali. Fík mi dal peníze, abych mu koupil lístek. Já lístky takticky nekoupil vůbec, čímž jsme dost uštřili, ale zase se z nás stali černí pasažeři. Fík začal bejt rochu nervozní, tak jsem ho uklidnil tím, že na mě řidič dělal divný gesta, což jsme si vyložil jako že nemusim platit. Navíc níkdo přede mnou nplatil. Autobus byl narvanej k prasknutí a museli jsme se na stojáka hrozně mačkat. Tak jsem si řikal, že je to jako kompenzace, že to musíme trpět. To Fíka uklidnilo do té doby, než jsem zjistili, že ty lidi před náma maj lítačky. Při výstupu z autobusu pak řidič sbírá lístky, které předtím rozdal. Když tedy přišlo na vystupování, vyběhli jsme rychlostí blesku a zašli rovnou do obchodu, který je u zastávky. Když jsme zjistili, že nás nikdo nepronásleduje, vydali jsme se loudavou chůzí k domovu. Tak, ani to nebolelo a první jízdu na černo máme za sebou. Fík pak po mně chtěl všechny ty ušetřený peníze jako odškodný za způsobené nervy. Nedostal je...
Ve středu ráno jsme šli s Fíkem na hodinu Embedded Linux OS Implementation. Tam nám učitel vysvětlil, že jediné materiály jsou jeho slajdy, které píše v čínštině a učitelé se budou střídat a ne všichni uměj anglicky. Když jsme se ho zeptali, jestli ví o nějakém jiném předmětu, který by byl v angličtině, zarytě kroutil hlavou. Dohodli jsme se tedy, že to nějak dáme do hromady. Slajdy si pomocí Google translatoru přeložíme a navíc nám přidělil dva studenty, kteří nám budou radit. To by v tom byl čert, abychom ty dva testy v semestru a semestralku na konci nějak nezmákli. Navíc díky intenzivnímu kurzu čínštiny budem zachvíli jako ryba ve vodě. Přidělení poradci z řad studentů to evdinetně dostali za trest. Jeden radil druhému a ten druhý mluvil...u toho se mu hrozně klepala ruka. Ale vypadlo z nich vždy něco, co celkem připomínalo angličtinu a dost to i pomohlo. Když jsem ale odpověděl, tak se mluvčí rozklepal strachy a jeho poradce se mu začal smát. Nerozumí skoro nic. Ale když se jim to napíše na papír, tak něco odtuší. No bude to zajímavý semestr. Pro jistotu jsme rozeslali maily, jestli by nás někdo z učitelů neučil něco anglicky...cokoli.
V pondelí jsme hned po čínštině vyrazili do Hsinchu. Cílem naší cesty byl obchod s elektronikou Nova, kde jsem si chtěl koupit mobilní telefon. Šli jsme pěšky, protože jejich autobusům nevěříme. Cestou jsme narazili na supermarket RT Mart, který by se dal přirovnat k naší Hypernově. Spousta malých obchůdků a pak jeden velký se vším, hlavně potravinami. Nakoupili jsme spoustu čajů, ovoce a med pro nemocného Kejpu, který se výpravy neúčastnil. Trochu jsme se ztrapnili, když jsme nevěděli, že rohlíky si musíme nechat spočítat jinde než u pokladny. Posilněni pečivem a mléčným čajem jsme vyrazili dál. Na mapě to vypadalo na celodenní výlet, ale za chvíli jsme byli na místě. V Nově je plno malých obchůdků s elektronikou. Dostatečně levnej mobil jsem tam nenašel (vzhledem k tomu, že jsem zatim nedostal stípko a nemam žádný peníze), tak jsem si koupil za 240 yuanů redukci s transformátorem 110/220V a budu používat svoje starý pádlo. Už nás začali bolet nohy, tak jsme cestou zpátky nasedli na bus číslo 1. Řidič mě plynulou čínštinou ujišťoval, že nás stoprocentně veme tam, kam potřebujem. Chvílema se to tak nezdálo, ale po prokličkování celého města nás opravdu vyhodil u vlakáče, odkud nám jezdí bus do Chung Hua University. Pěšky by to bylo možná stejně rychlý. V buse do Chung Hua jsme se vyznamenali. Fík mi dal peníze, abych mu koupil lístek. Já lístky takticky nekoupil vůbec, čímž jsme dost uštřili, ale zase se z nás stali černí pasažeři. Fík začal bejt rochu nervozní, tak jsem ho uklidnil tím, že na mě řidič dělal divný gesta, což jsme si vyložil jako že nemusim platit. Navíc níkdo přede mnou nplatil. Autobus byl narvanej k prasknutí a museli jsme se na stojáka hrozně mačkat. Tak jsem si řikal, že je to jako kompenzace, že to musíme trpět. To Fíka uklidnilo do té doby, než jsem zjistili, že ty lidi před náma maj lítačky. Při výstupu z autobusu pak řidič sbírá lístky, které předtím rozdal. Když tedy přišlo na vystupování, vyběhli jsme rychlostí blesku a zašli rovnou do obchodu, který je u zastávky. Když jsme zjistili, že nás nikdo nepronásleduje, vydali jsme se loudavou chůzí k domovu. Tak, ani to nebolelo a první jízdu na černo máme za sebou. Fík pak po mně chtěl všechny ty ušetřený peníze jako odškodný za způsobené nervy. Nedostal je...
Ve středu ráno jsme šli s Fíkem na hodinu Embedded Linux OS Implementation. Tam nám učitel vysvětlil, že jediné materiály jsou jeho slajdy, které píše v čínštině a učitelé se budou střídat a ne všichni uměj anglicky. Když jsme se ho zeptali, jestli ví o nějakém jiném předmětu, který by byl v angličtině, zarytě kroutil hlavou. Dohodli jsme se tedy, že to nějak dáme do hromady. Slajdy si pomocí Google translatoru přeložíme a navíc nám přidělil dva studenty, kteří nám budou radit. To by v tom byl čert, abychom ty dva testy v semestru a semestralku na konci nějak nezmákli. Navíc díky intenzivnímu kurzu čínštiny budem zachvíli jako ryba ve vodě. Přidělení poradci z řad studentů to evdinetně dostali za trest. Jeden radil druhému a ten druhý mluvil...u toho se mu hrozně klepala ruka. Ale vypadlo z nich vždy něco, co celkem připomínalo angličtinu a dost to i pomohlo. Když jsem ale odpověděl, tak se mluvčí rozklepal strachy a jeho poradce se mu začal smát. Nerozumí skoro nic. Ale když se jim to napíše na papír, tak něco odtuší. No bude to zajímavý semestr. Pro jistotu jsme rozeslali maily, jestli by nás někdo z učitelů neučil něco anglicky...cokoli.
