Dnes jsme se vydali poprvé do místního obchodu za účelem nakoupit cokoliv k jídlu nebo pití...primárním cílem bylo pivo. Místní obchod "Jednotového" typu se jmenuje Eleven a ve znaku má sedmičku. Už jsem si ověřil, že "7" fakt není čínský znak pro jedenáctku. V naší čtvrti se jedná o největší obchodní centrum, která má otevřeno i o svátcích, což nás zachránilo, protože se ukázalo, že dnes tu zrovna nějaký svátek mají. Paní, která nám na studijním radila, jak si zapsat předměty, ten svátek popsala jako "BIG HOLIDAY" a divně čuměla, že tam otravujem. Kromě ní ve škole skoro nikdo ani nebyl. V ulicích také nebyla ani noha. Potulovala se v ní pouze spousta psů, které zde evidentně nejedí. Místní jednota bylo tedo jediné místo, kde bylo trochu života. Při vstupu nás přivítal známý a nepříjemný zápach černých vajec, která tu vařili hned u vchodu v obrovském hrnci. Hned vedle v obřím friťáku plavaly různé věci. Něco připomínalo chobotnici, něco zmutovanou chobotnici a něco nešlo ani popsat. Vedle toho se grilovaly párky. Z dálky vypadaly chutně, ale po bližším ohledání vykazovaly zvláštní strukturu a navíc byl gril nebezpečně blízko zmíněným chobotničkám. Takže jsme tento pultík přešli. Ostatní sortiment se skládal převážně z čínských polévek balených v kulatých, hranatých i špičatých miskách nebo sáčcích. Toto zboží vyplnilo 2/3 obchodu. Vzdali jsme se naděje koupit si chleba a štangli uheráku a nabrali pytel polévek. V rohu obchodu se mačkal chladící box s mrazákem. Vyrazili jsme tím směrem a setkali se se zklamáním, protože chladící box byl vyplněn pouze džusy všech možný barev. Všechny byly stoprocentní. Stoprocentní pomeranč, stoprocentní kokos, stoprocentní bahno...ale najít něco, v čem by bylo 5% alkoholu a na tom nápis beer se nám nepodařilo. Prohrabali jsme tedy mrazící box...bingo! Fazolový nanuk. Už jsem ho mel v košíku (kecám, košíky nevedou), když jsem zahlíd melounový nanuk. Ten byl nakonec výbornej, ale příště prubnu ty fazole. K pokladně jsme se tedy vydali s pytlem polévek, papírovými miskami, hůlkami a nanuky. U pokladny jsem s prodavačkou chvíli vedl bitvu pohledů na způsob "Mluv anglicky! - Nééé, ty mluv čínsky", ale nakonec mě nechala nahlédnout do lístku a po půlhodině hledání mincí a bankovek správné hodnoty vše dobře dopadlo.
Nakupovat nanuky tedy už umíme. Příště zkusíme fast food, což bude asi největší výzva, protože obrázky nevedou a z textu není poznat, o jaké jídlo se jedná. Nakonec se snad dostanem i někam víc do města pro ten alkohol.
Dexter
Žádné komentáře:
Okomentovat