Za pozdního večera, kdy nám došla KEjpiho štangle salámu, jsme se rozhodli okusit mistní kuchyni. Po projití celého centra (tzn. jedné ulice) jsme potkali pár otevřených stánků, z nichž na nás zírali oči malých dětí a nevábně vyhlížející fryťáky. Naštěstí jsme našli i takový stánek, za kterým se skrývala místost s pár stolky. Evidentně se jedná o rodinný podnik. Na stole jsme se chopili jídelního lístku, na kterém pro nás nebylo vůbec nic čitelné. Máme vyhráno! ... jsme si pomysleli, když si k vedlejšímu stolku přisedli tří mladí studenti. S lístkem v ruce se Dexter vítězoslavně zeptal na kuře prvního z nich. Ten však se strachem v očích rychle ukozoval na svého kamaráda, který evidentně nerozuměl, ale pochopil :). Vytáhl iPhone a pár jídel nám pomocí překladače vysvětlil. Chicken leg and rise, na tom nejde přeci nic zkazit, si řikáme, a s prstem na menu jsme si šli objednat ke staré milé paní stojící mezi hrnci. Ta ale na nás začla mávat rukou a řvala na mladého studenta, jenž nám slovy "no rise" a dalšími posunky doporučil stejné jidlo s nudlemi misto rýže. Mezi tím si nás všiml manžel kuchařky, který nám s usměvem přinesl jakýsi salát s tím, že je to pozornost podniku. Chvíli poté co jsme snědli salát, nám s překvapením přinesli kuřecí nohu s nudlemi tak, jak jsme si to přestavovali. Kluci již měli někdy hůlky v ruce, ale já byl v tomhle ohledu absolutní nováček. Dex začal obírat kuře pomocí hůlek a já nechápal. Nenechal sem se zahambit a po chvíli nabíral nudle jak rodilý číňan. Ale co to kuře? Nakonec sem chytnul hůlkami celou nohu a začal ji ojídat, jako bych to jedl rukou. S dobrým pocitem a plnými žaludky jsme paní vnutili spropitné a na koleji začali studovat, co asi jaký znak z jidelního lístku znamenal ...
Žádné komentáře:
Okomentovat