Nevim jestli to bylo kvalitou dalších přístřešků, ale vstávali jsme čím dál tím dříve. Vejlou s Milerem se dokonce přodřeli mokrou trávou, aby se podívali na východ slunce.Blázni.. Rychle jsme sbalili stan a vyrazili.
Celá cesta probíhala ve stylu +1. Pokaždé když jsme vylezli na 3000+ m.n.m. kopec, zvolal jsem "Plus jedna". Podle Vejloua jsme měli za celý trip zdolat 11 vrcholů. Podle mojí metodiky jsme jich dali možná i dvojnásobek. Třítísícovek to byla celá spousta. Některé měli jména jako třeba Karantakun. Ostatní asi taky měli jména, ale ty zná asi jen Vejlou a jeho mapa. Vždycky jsme se pokochali, občas něco vyfotili s vlajkou a rychle dál.
Po pár hodinách stoupání a klesání jsme dorazili k chatě. Ano k chatě. Měla dřevěnou podlahu i střechu. Zásobník na 1000l děšťové vody pochybné barvy a suché WC s urvanými dveřmi. Tam byl Fík, tak nevim jak to bylo. Jelikož jsme zažili ledacos tak jsme doplnili zásoby tekutiny, kterou jsme nazvali dešťová voda. Vejlou svoji várku vylepšil nějákýma větvičkama, které připomínali smrk. Měli by v tom být vitamíny. Dexovi se to moc nezamlouvalo, ale chutnalo to docela slušně. Dali jsme oběd a zatímco kluci vyběhli na extra kopec, my s Dexem jsme si dali dvacet, a potom vyrazili napřed. Tady jsme poprvé poznali co to jsou lana..
Vejlou, který tajně doufal, že na Snow mountain by jsme mohli dorazit už tento den a přespat v kabině těsně pod ní pochopil, že to nestihneme. Tak jsme to zakotvili asi 4 km pod Sněžnou horou. Tam byla další chata, která byla stejně dobrá jako ta předtim, dokonce i voda byla modřejší. Také měla solární panely na střeše a baterie, takže teoreticky byla elektřina, bohužel zapomněli namontovat žárovku, tak jsme si ani posvítit nemohli. To nám však vůbec nevadilo, prože jsme byli pěkně unavení. Asi hodinu potom co jsme dorazili začalo kolem paté pršet..jako hodinky. V noci jsme opět poznali co to je zima. Zvyklí na teploty 30-35° v Chung Hua nám 15 ° a méně co mohlo být v 3500m.n.m. nedělalo vůbec dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat