Jednoho nedávného večera, při lahvince mandlovice jsme rozjímali nad velikonocemi, na které se už doma všichni připravovali. Usoudili jsme, že nemůžeme naší univerzitu nechat bez nálady Velikonoc a začali kout pykle, z čeho dáme do kupy pomlázku. Moc dlouho to netrvalo a probudil se v nás duch každého FELáka, když jsme stanovili v nejhorším případě nahradit proudí síťovým kabelem UTP kategorie 5e. Kejpa na sebe nenechal dlouho čekat, a nadšením pozdvihl kovové ramínko s umělohmotnou bužírkou okolo ... ano, není to nic moc, ale oproti UTP kabelu je to jednoznačně pokrok. Stejně nám to nedalo a se vzpomínkami na své mládí, kdy nás otcové brávali na proutí, jsme se s Kejpou vydali na lup po kampusu, který je pro jistotu střežen na každým metru alespoň dvěma kamerami. Hned jakmile jsme vylezli z koleje, zaujala nás palma. Už od prvního pohledu jsem si vybavil Toma Hankse, jak ve filmu Trosečníku splétá listí dohromady v provaz. Chvíli jsme palmu ohlíželi a nakonec usoudili, že před kolejí je až moc živo, a tak jsme pokračovali v hledání dál.
Po chvíli hledání a zevlování jsme se dostali mimo kampus a zorné pole kamer a začali jsme šacovat okolí. Zakopli jsme o "pokácené" bambusy a měli jisto. V tváři s trochou zklamání, že nepácháme nic zlého, jsme začali ořezávat větvičky bambusu, o které jsem se v rámci zuřivosti dokázal i záhadným způsobem pořezat. Napočítali jsme proutí na tři pomlázky s nějakou rezervou a mazali vítězoslavně zpátky na pokoj.
Ano pohledem bambusové větve byly podobné proutí vrby, ale tím veškerá podobnost končí. Jakmile jsme vzali větve do ruk, že bychom začali plést, začali se rozpadat. Zkusil jsem metodu jako s proutím a dal bambusové větve do sprchy, doufaje, že poberou trošku vlhkosti a zvláční ... Nezvláčnili ... Nakonec jsme metodou "náhodně zamotat do sebe, ale hlavně nezlomit" vytvořili prvotřídní bambusové velikonoční pomlázky. Rukověť jsme jak odborníci zvládli udělat pomocí průhledné lepící pásky a pentle jsme nahradili mými černými tkaničkami, které jsem si prozíravě vzal na Taiwan jako rezervu.
Po chvíli hledání a zevlování jsme se dostali mimo kampus a zorné pole kamer a začali jsme šacovat okolí. Zakopli jsme o "pokácené" bambusy a měli jisto. V tváři s trochou zklamání, že nepácháme nic zlého, jsme začali ořezávat větvičky bambusu, o které jsem se v rámci zuřivosti dokázal i záhadným způsobem pořezat. Napočítali jsme proutí na tři pomlázky s nějakou rezervou a mazali vítězoslavně zpátky na pokoj.
Ano pohledem bambusové větve byly podobné proutí vrby, ale tím veškerá podobnost končí. Jakmile jsme vzali větve do ruk, že bychom začali plést, začali se rozpadat. Zkusil jsem metodu jako s proutím a dal bambusové větve do sprchy, doufaje, že poberou trošku vlhkosti a zvláční ... Nezvláčnili ... Nakonec jsme metodou "náhodně zamotat do sebe, ale hlavně nezlomit" vytvořili prvotřídní bambusové velikonoční pomlázky. Rukověť jsme jak odborníci zvládli udělat pomocí průhledné lepící pásky a pentle jsme nahradili mými černými tkaničkami, které jsem si prozíravě vzal na Taiwan jako rezervu.Tak, a už byli připraveni se jít pořádně vyspat na TEN velký den.
Ráno, nedočkaví jako malí kluci, jsme vstávali tak, abychom nepřišli na hodinu čínštiny se zpožděním menším než půl hodiny, jelikož tam na čas stejně už nikdo nechodí. Cestou kolem restaurace jsme se stavili na snídani s myšlenkou, že bychom tam mohli zastihnout první oběti našeho jinak promyšleného plánu. Restaurace se hemžila pouze Taiwanci, na kterých jsme se nakonec shodli, že by nebylo vhodné pomlázku zkoušet, jelikož by nás asi považovali za nějaké násilníky. Tuto myšlenku jsme mohli vidět na každé udivené tváři, která civěla na Kejpovu mega pomlázku.
No nic, pokračovali jsme na hodinu čínštiny, kam chodí i naše Češky. Připravený před dveřmi jsme vpadli do třídy a zjistili, že holky dneska na čínštinu nepřišli. Jakmile nás naše lektorka WU zpozorovala, s úsměvem nám vysvětlila, že to už někdy viděla. Toho se hned chytil Vejlou (další náš Čech .. fakt nás tu je jako psů) a vysvětlil paní učitelce, že tím holky mlátíme, abychom jim předali svěžest z našich pomlázek. Zhlédli jsme na naše vyschlé bambusové větve a úsměvem ve tváři jsme si pomysleli: "Ty teda budou vypadat :-D".
No nic, na čínštině žádné koledování nebylo. Zato nás milá paní lektorka obdarovala testy, které jsme rychle napsali a pak pokračovali na oběd, kde jsme si byli už jisti, že tam nám holky neutečou. Po cestě jsme ještě potkali Monču (Dexova přítelka), která s úsměvem prokoukla Dexe, avšak na ostatní zapomněla ... a tak jsme ji obdařili tou ctí a zmalovali ji zadek :). Po prvním koledování se ukázali slabiny mé pomlázky .. vypadalo to s ní už zle, ale nakonec vyvázla celá, jenom o 15 cm kratší.
Ráno, nedočkaví jako malí kluci, jsme vstávali tak, abychom nepřišli na hodinu čínštiny se zpožděním menším než půl hodiny, jelikož tam na čas stejně už nikdo nechodí. Cestou kolem restaurace jsme se stavili na snídani s myšlenkou, že bychom tam mohli zastihnout první oběti našeho jinak promyšleného plánu. Restaurace se hemžila pouze Taiwanci, na kterých jsme se nakonec shodli, že by nebylo vhodné pomlázku zkoušet, jelikož by nás asi považovali za nějaké násilníky. Tuto myšlenku jsme mohli vidět na každé udivené tváři, která civěla na Kejpovu mega pomlázku.
No nic, pokračovali jsme na hodinu čínštiny, kam chodí i naše Češky. Připravený před dveřmi jsme vpadli do třídy a zjistili, že holky dneska na čínštinu nepřišli. Jakmile nás naše lektorka WU zpozorovala, s úsměvem nám vysvětlila, že to už někdy viděla. Toho se hned chytil Vejlou (další náš Čech .. fakt nás tu je jako psů) a vysvětlil paní učitelce, že tím holky mlátíme, abychom jim předali svěžest z našich pomlázek. Zhlédli jsme na naše vyschlé bambusové větve a úsměvem ve tváři jsme si pomysleli: "Ty teda budou vypadat :-D".
No nic, na čínštině žádné koledování nebylo. Zato nás milá paní lektorka obdarovala testy, které jsme rychle napsali a pak pokračovali na oběd, kde jsme si byli už jisti, že tam nám holky neutečou. Po cestě jsme ještě potkali Monču (Dexova přítelka), která s úsměvem prokoukla Dexe, avšak na ostatní zapomněla ... a tak jsme ji obdařili tou ctí a zmalovali ji zadek :). Po prvním koledování se ukázali slabiny mé pomlázky .. vypadalo to s ní už zle, ale nakonec vyvázla celá, jenom o 15 cm kratší.
Skončili jsme brzo, a tak když jsme dorazili do jídelny, bylo tu ještě prázdno. Záludně jsme schovali pomlázky a čekání si ukrátili řízečkem s HRANOLKY ... Opravdu hranolky, snad jako by tušili, že jsou velikonoce a chtěli nám dát koledu.Dorazili holky a nic netušící si k nám s úsměvem ještě sedly. Malinká skulinka se v plánu ukázala, když Míša nedorazila. To nás však nezastavilo a zbylým holkám předali trošku té svěžesti z větviček našich větviček.
Jak červ v rakvi nám vrtala v hlavě Míša .. nemohli jsme to jen tak nechat. A tak jak myslivci čekající na kořist jsme na večeři pojídali další várku hranolek s řízkem s pomlázkou v levé ruce. Jakmile Míša zbystřila naše pomlázky, dala se na útěk ... zde se ale ukázali večery trávené na atletickém ovále. Míšu jsme dohnali a řádně ji prokrvili zadek. Taiwanci co to viděli se nestačili divit. Míša s úsměvem skočila do pekárny, kde nám koupila muffin místo vajíčka a my teď může s pocitem zadostiučinění jít s klidem spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat