pátek 4. března 2011

2. týden školy (nevadí)

Druhý týden školy začal velmi pozitivně. Hned v pondělí jsme nešli do školy, protože byli prázdniny. Už ani nevím jak jsme tento den využili, nepochybně jsme psali diplomky. Večer jsme s Pajou museli zapracovat na prezentaci o ČR, kterou jsme slibili našemu uciteli na Business venture.. No prezentace byla celkem pěkná. Každý z nás tam měl asi 45 slajdů. Už bylo kolem půlnoci a zatimco já jsem zvolil taktiku film + spát, Pája se snažil do prezentace namontovat mp3ky, aby zvedl její úroveň. O problémech s časováním by Vám mohl vyprávět.

V úterý ráno jsem vstal brzo, abych stihl snídani. Kuřecí hamburger z restaurace naproti přišel vhod. Poté co vstal Pája jsme zjistili problém. Nemohli jsme najít provázek na uchycení vlajky..Po zažehnání krize jsme se vydali na naši katedru. Bohužel jsme přišli pozdě.Nevadí, počítač u projektoru byl již zapnutý. Pája se zeptal jestli můžeme a tak jsme nezaváhali ani vteřinu. Já vzal vlajku a šli jsme prezentovat. Na počítači bylo všechno překvapivě čínsky, takže nám chvilku trvalo než jsme dokázali prezentaci spustit. Já se zatím snažil upevnit vlajku alespoň na tabuli, protože na kvalitní uchycení již nebyl čas. Při prvním slajdu, sotva jsme se stihli představit..Vlajka padá. Špatné znamení, říkám si. Potom co jsem ji zvedl a pro jistotu položil na první lavici již probíhala prezentace podle plánu. Velice barvivě jsem odvyprávěl svých 45 slajdů. Možná bych mohl říct, že Pájova namakaná hudba se ani nespustila, nevadí... Po prezentaci následovali otázky na nás, klasiky typu proč jsme na Taiwanu, jaký jsou rozdíly s ČR...Největší bomba přišla potom, když si po vlastní prezentaci první kapitoly knížky "KFC in China", která spočívala ve špatném přečtení opsaných pasáži z knížky(tak tohle překvapilo i nás, a to už jsem ve škole viděl ledacos), přišla jedna slečna pro svůj notebook..Aha ten asi nebyl erární, nevadí. Dex s fíkem zatim byli na čínštině. Po 12hod polední jsme se sešli u "Strejčka" na obědě.

Středa.. Zatímco Dex s Fíkem jsou na hodině "něco Linux něco" .-), která je komplet v čínštině a popravdě vůbec nevim co tam kluci dělají..J á se vydal na hodinu čínštiny.. Ano opravdu sám, nevadí. Paní učitelka Wu, má svoje vyučovací metody, takže když hlasitě opakujeme výslovnost něčeho, vůbec si nepřipadáme jako ve školce. Mimo počasí jsme se naučili "kuli kuli" což je povzbuzení, které se hodí k potlesku. Výborně. Taky rozdává karty a pak vyvolává. Podařilo se mi dát dohromady jednu dvojici šestek. Možná jsem zapomněl říci jak náročné bylo vstávání vzhledem ktomu, že jsme do dvou hodin ráno hráli mariáš..Ale trocha odpoledního spánku, to hravě spravila. Je večer..Dozvídáme se prostřednictvím FB, že po několika upozorněních se místní pan děkan Shen vyjádřil, že potřebuje vědět od našeho rektorátu, komu vlastně má dát stípko. Hlavně to neuspěchat, abysme to náhodou neutratili, nevadí. Kdo přeci potřebuje peníze. Už proběhli i telefonáty, tak prej snad v pondělí..

Čtvrtek. Opět naše oblíbené vstávání a čínština. Hodina byla ospalejší než obvykle. Každopádně když došlo na karty, začala být sranda. Večer už jen posilovna a výborná(překvapivě teplá) večeře v menze naproti.Zítra máme poprvé hrát volejbal, nato jsem hodně zvědavej, akorát mám strach, že zase nebudu na seznamu. Fík se teší už od Frankfurtu tak snad nám to půjde.

Muffin po ránu přišel vhod. Obzvlášť těm co včera u Mariáše pili 48% papričkovou vodu. Báli jsme se že přijdeme pozdě, ale když jsme dorazili na hřiště, na lavičce seděl jeden klučík a dalši 2-3 postávali na hřišti, nevadí. Hodina snad bude, říkám si. Po 5 minutách dorazila i naše učitelka a do 10 minut se vyrojilo ještě asi 15 Taiwanců. Následovalo 90 min běhání, pinkání a jiných zrůdností. Trochu mě to připomínalo TV na Julisce, ikdyž tam jsme vždycky dali aspoň 2 sety.. Po chvíli se na nás všichni koukali blběji než obvykle a taky se smáli. Následně k nám přišel klučík a řekl "hundred" a pinkl bagrem o zeď.. To jsme opravdu potřebovali vědět. Na konci proběhla prezenčka. Překvapivě jsme byli na seznamu všichni. Zkomolení našich jmen nás nemohlo vůbec překvapit (Andrejs, Andrlaj, Martin i Vyhna byli přítomni). Dexe boleli ruce a říkal, že neví proč jsme si tuhle blbost zapsali.. Tak snad příště si zkusíme k čemu je vlastně dobrá ta síť..

1 komentář: