V přístavu jsme se potkali se zbytkem mezinárodní komunity, která organizovala náš tým, přesněji týmy zneboť jsme jistili , že týmy jsou tři. Čistě pro rozlišení označené A, B, C. Ivan překvapivě odešel do týmu A, zatímco česká výprava ve složení Já, Fík, Dex, Pája, Miller a Vejlou patřila do týmu C. Zbylých 10 členů týmu potřebných k operování na lodi nám bylo neznámých (až na Min-Chenga), ale měli jsme v týmu 2 másla z Jihoafrické republiky plus zkušenou bubenici, jak povídala asi 65 letá paní, která celou akci vedla. Na trávě jsme si zkusili synchronizaci, to je údajně to nejdůležitější. Málem bych zapomněl zmínit funkce na lodi. Posádka se skládá ze 14 pádelníku, flag catchera a bubeníka. Funkci flag catchera jsem zastal já, protože jak se ukázalo, prý je potřeba někdo vysoký. Samozřejmě jsem namítal, že bych radši pádloval a zúročil hodiny trávené v posilovně. Nedalo se nic dělat.
Po dvou hodinách čekání jsme se dostali do lodi v módních žlutých vestách. Zatímco ostatní trénovali synchronizaci,já se natu hrůzu bohužel musel z přídi lodi koukat. Alespoň jsem si vyzkoušel posezení na drakově hlavě, jenž zdobila příď lodi a trénoval dosah, abych byl schopen zachytit vlajku jako první...Po hodině tréninku jsme dostali krásná černá týmová trička a odebrali se zpět.
Nastala neděle, den prvních závodů. Přestože jsme dorazili do přístavu v 9:30 jak bylo smluveno, náš závod měl přijít na řadu až po jedenácté.. Tady jsme opět poznali jak pálí Taiwanské slunce, jelikož od dob roadtripu a pláží v Kentingu jsme trochu zapomněli..Stín pod zvony rychle mizel a červená místa na našich tělech přibývala...V tom přišla naše bubenice s tím, že tým jenž je nám protivníkem se nedostavil, a vypadá to že zvítězíme kontumačně (win by default). Prošli jsme frontou bez protivníka a zvítězili. Pak jsme zjistili, že tímto postupujeme do vyřazovacích kol a pokračovat budeme i v pondělí. Je vidět, že kvalitní trénink se vyplácí. Tak jsme dali citronádu či ponožkový vývar (každý podle chuti) v jednom z mnoha stánků, zajedli kebabem a jeli odpočívat.
Doufal jsem, že když už je pondělí, že si konečně sáhnu na vlajku, neboť při tréninku tam nebyla a v neděli jsme vyhráli kontumačně. Po patřičném čekání se při prvním závodu ukázala naše nezkušenost. Proti červenému týmu jsme sice nasadili i sprint, ale loď se nám nepodařilo rozpohybovat včas. V duchu jsem si říkal, kdy už přijde sprint. Vteřiny se táhli jako hodiny, ale pořád nic. Nasazenní v posledních desítkách metrech už nemohlo nic změnit. Dohodli jsme se, že příště musíme nasadit sprint po dvou sadách temp (pádlovalo se po 8 tempech s tím, že typicky se zařve při pátém sprint a příští sada se jede rychleji) a makat co nejvíc, protože loď má neuvěřitelnou setrvačnost. Dohodl jsem se s bubenicí, že sprint zařvu podle potřeby, ale mnohem dříve.
Dalším protivníkem byl tým B (ze stejnými tričky). Schylovalo se k bratrovraždě. Naše taktika se vyplatila, a jelikož sme vyhrávali už od startu o celé metry, sprint jsem zařval až po 5 sadách. Naše zrychlení je úplně zničilo.. Vyrazili jsme s takovou silou, že Béčko se k ničemu nezmohlo a v konci dokonce přestalo pádlovat, i když náš tým taky již odpočíval. Vyhráli jsme o celou délku lodi. Vlajku jsem sebral a pořádně s ní zamával, aby ztoho diváci taky něco měli. Naše bilance byla 2:1. Měl přijít rozhodující závod proti univerzitě NCTU.
Problém byl, že jeden z našich se zranil v mezičase na skútru a Min-Cheng pro jistotu nedorazil vůbec. NCTU nás obvinilo že podvádíme, a málem došlo na kontrolu ID. Po dlouhém dohadování se zjistilo, že vlastně oni podvádějí, protože za ně závodil někdo kdo nebyl napsaný na soupisce. Elegantně se prostřídali, aby bylo vše v pořadku, a i přes naše protesty nebyli diskvalifikováni. Byli jsme nuceni závodit bez jedné řady čili bez dvou lidí, protože člověk prý nesmí být na lajně sám. Obětovali jsme jedno máslo a vydali se na poslední závod. Přestože jsme nasadili smrtí cí tempo na vítězství jsme nestačili o těsnou vteřinu, ale byl to pořádnej závod a nato že nás bylo míň... Stejný tým NCTU pak porazil i naše Ačko.. Tak jsme skončili 4 z 8 v kategorii mezinárodních týmů, ale hřát nás může fakt, že naše trička jsou ze všech týmů stejně nejhezčí..
Po dvou hodinách čekání jsme se dostali do lodi v módních žlutých vestách. Zatímco ostatní trénovali synchronizaci,já se natu hrůzu bohužel musel z přídi lodi koukat. Alespoň jsem si vyzkoušel posezení na drakově hlavě, jenž zdobila příď lodi a trénoval dosah, abych byl schopen zachytit vlajku jako první...Po hodině tréninku jsme dostali krásná černá týmová trička a odebrali se zpět.
Nastala neděle, den prvních závodů. Přestože jsme dorazili do přístavu v 9:30 jak bylo smluveno, náš závod měl přijít na řadu až po jedenácté.. Tady jsme opět poznali jak pálí Taiwanské slunce, jelikož od dob roadtripu a pláží v Kentingu jsme trochu zapomněli..Stín pod zvony rychle mizel a červená místa na našich tělech přibývala...V tom přišla naše bubenice s tím, že tým jenž je nám protivníkem se nedostavil, a vypadá to že zvítězíme kontumačně (win by default). Prošli jsme frontou bez protivníka a zvítězili. Pak jsme zjistili, že tímto postupujeme do vyřazovacích kol a pokračovat budeme i v pondělí. Je vidět, že kvalitní trénink se vyplácí. Tak jsme dali citronádu či ponožkový vývar (každý podle chuti) v jednom z mnoha stánků, zajedli kebabem a jeli odpočívat.
Doufal jsem, že když už je pondělí, že si konečně sáhnu na vlajku, neboť při tréninku tam nebyla a v neděli jsme vyhráli kontumačně. Po patřičném čekání se při prvním závodu ukázala naše nezkušenost. Proti červenému týmu jsme sice nasadili i sprint, ale loď se nám nepodařilo rozpohybovat včas. V duchu jsem si říkal, kdy už přijde sprint. Vteřiny se táhli jako hodiny, ale pořád nic. Nasazenní v posledních desítkách metrech už nemohlo nic změnit. Dohodli jsme se, že příště musíme nasadit sprint po dvou sadách temp (pádlovalo se po 8 tempech s tím, že typicky se zařve při pátém sprint a příští sada se jede rychleji) a makat co nejvíc, protože loď má neuvěřitelnou setrvačnost. Dohodl jsem se s bubenicí, že sprint zařvu podle potřeby, ale mnohem dříve.Dalším protivníkem byl tým B (ze stejnými tričky). Schylovalo se k bratrovraždě. Naše taktika se vyplatila, a jelikož sme vyhrávali už od startu o celé metry, sprint jsem zařval až po 5 sadách. Naše zrychlení je úplně zničilo.. Vyrazili jsme s takovou silou, že Béčko se k ničemu nezmohlo a v konci dokonce přestalo pádlovat, i když náš tým taky již odpočíval. Vyhráli jsme o celou délku lodi. Vlajku jsem sebral a pořádně s ní zamával, aby ztoho diváci taky něco měli. Naše bilance byla 2:1. Měl přijít rozhodující závod proti univerzitě NCTU.
Problém byl, že jeden z našich se zranil v mezičase na skútru a Min-Cheng pro jistotu nedorazil vůbec. NCTU nás obvinilo že podvádíme, a málem došlo na kontrolu ID. Po dlouhém dohadování se zjistilo, že vlastně oni podvádějí, protože za ně závodil někdo kdo nebyl napsaný na soupisce. Elegantně se prostřídali, aby bylo vše v pořadku, a i přes naše protesty nebyli diskvalifikováni. Byli jsme nuceni závodit bez jedné řady čili bez dvou lidí, protože člověk prý nesmí být na lajně sám. Obětovali jsme jedno máslo a vydali se na poslední závod. Přestože jsme nasadili smrtí cí tempo na vítězství jsme nestačili o těsnou vteřinu, ale byl to pořádnej závod a nato že nás bylo míň... Stejný tým NCTU pak porazil i naše Ačko.. Tak jsme skončili 4 z 8 v kategorii mezinárodních týmů, ale hřát nás může fakt, že naše trička jsou ze všech týmů stejně nejhezčí..
Žádné komentáře:
Okomentovat